Úvod → Poslechové studio

Poslechové studio


EXCELIA HIFI - poslechové studio

Již od roku 1991 nabízíme náročným zájemcům - milovníkům hudby - zvukově zdařilé, technologicky vyspělé a řemeslně poctivě zpracované výrobky renomovaných světových značek. Našim zákazníkům se věnujeme individuálně. Poradíme, navrhneme a nainstalujeme Vám kompletní audio & video aparaturu tak, aby nejen výborně hrála, ale i elegantně ladila s Vaším interiérem.


Hudba dává veškerenstvu duši, křídla mysli, vzlet obrazotvornosti, půvab smutku, veselost a živost všemu. Vnímána v celé své kráse dokáže člověka povznést, obohatit i učinit šťastným... Zkuste zavřít oči a nechat se unášet nádhernými, průzračnými a nekonečně rozmanitými tóny... V klidném a příjemném prostředí našeho studia, při šálku pravého anglického čaje, vstoupíte do světa skutečného hifi, kde "kvalita" není jen prázdný reklamní slogan. Při troše trpělivosti lze najít opravdové klenoty, převyšující svoji kategorii zvukem i provedením...


Chcete realizovat plnokrevný hifi systém či domácí kino ? Domluvte si návštěvu u EXCELIA HIFI. Získáte odbornou péči, důležité informace a celou řadu výhod. Radost, nevšední hudební zážitky a dlouhodobá spokojenost Vám budou odměnou !




Jak nakupovat reprosoustavy ?


Nákup reproduktorových soustav je tím nejtěžším oříškem pro každého "hifistu", obzvláště pak v našich zeměpisných šířkách, kde drtivá většina z nás musí více či méně brát na zřetel i finanční aspekt celé věci. Konečné rozhodnutí pak ale ovlivní zvuk nejvíce ze všech částí vašeho reprodukčního řetězce, protože rozdíly mezi reprosoustavymi jsou podstatně slyšitelnější než diference mezi CD přehrávači či zesilovači. Jak tedy postupovat při výběru reprosoustav a na co si dát pozor?



O co vlastně jde ?


Co naplat, právě reprosoustavy jsou skutečně tím pověstným nejslabším (přesněji řečeno "nejkritičtějším") článkem vašeho HI-FI zařízení, takže byste jim měli při výběru věnovat největší pozornost, a to i tu finanční. Pokud totiž máte sestavu složenou ze špičkového zesilovače, CD playeru, tuneru atd. a na konci jsou ne zrovna vydařené reprosoustavy, věřte tomu, že výsledný zvuk bude rovněž "ne zrovna vydařený". Paradoxně přitom s kvalitnějšími zdroji signálu ještě o to více vyniknou případné nedostatky takovýchto reprosoustav. V dnešní době je na trhu nepřeberné množství reproduktorových soustav určených pro různé účely, stavěné s odlišnými konstrukčními přístupy a představami a samozřejmě v důsledku také různých zvukových kvalit. Obvyklou začátečnickou chybou je vybírat reprosoustavy porovnáváním papírových, leckdy i smyšlených či záměrně neúplných fyzikálních veličin. Nejčastějším trikem jsou "nadstandardní" frekvenční charakteristiky, ovšem bez udání tolerančního pásma (udává se v dB a mělo by být co nejužší, - 3 dB je výrazně lepší hodnota než - 6 dB). Další otázkou je pokles či zvlnění frekvenční charakteristiky mimo osu reproduktoru, vlastní zkreslení, fázové pusuny, atd. Takové údaje jsou pouhou reklamou, vypovídací schopnost je naprosto nulová. I u serióznějších výrobců můžeme brát uváděná technická data pouze jako základní vodítko, ale nejdůležitější je bezesporu konečný, subjektivně posouzený zvuk. Samotný "vynikající zvuk" je však dalším slovem do pranice, protože každý jedinec má o tom "svém perfektním zvuku" odlišnou představu a každý vyžaduje něco jiného. Jsou sice jisté obecné zásady kvalitní reprodukce, podle míry jejichž splnění (přiblížení se reálnému - přirozenému zvuku) hovoříme o "průměrném" nebo "excelentním" zvuku, ovšem je běžné, že tyto zásady ve vyšších kategoriích splňuje již většina výrobků, a přesto zní každý z nich odlišně a těžko lze objektivně stanovit, který zvuk je "lepší". Proto je také nutné brát veškeré testy reprosoustav pouze jako jakési vodítko či detailnější popis toho, co můžeme od které soustavy přibližně očekávat. Není však větší slasti, než když citlivější ucho jednou konečně narazí na svůj vytoužený zvukový ideál... Takže, nebojte se vybírat, poslouchat, experimentovat a posuzovat - čeká Vás nejedno velké překvapení.



Kde mám nakupovat?


Jednoznačně tam, kde je k dispozici několik typů reprosoustav v cenové hladině která Vás zajímá a kde Vám umožní si soustavy v klidu a důkladně poslechnout. Samostatná poslechová místnost je přímo nutností. Zásadně se vyhněte prodejcům, kteří Vám jsou ochotni sice cokoliv objednat, ale na prodejně mají pouze dva kusy laciných reprosoustav. Pokud již máte nakoupeny základní komponenty, není vůbec marné dovézt je s sebou a vytipované reprosoustavy poslouchat přímo s nimi - v tom by Vám nikdo neměl bránit. Velice pak záleží na poslechovém prostoru, ale k tomu se dostaneme později.



Kolik za ně mám dát ?


 A jsme u další důležité otázky, u které jako potenciální kupec bezpochyby začnete. Odpověď není vůbec jednoduchá. V případě reprosoustav platí snad nejvíce, že cena zdaleka nemusí odpovídat kvalitě. Je dobré se držet zásady, že ze 100 % všech finančních prostředků určených na nákup HI-FI techniky je vhodné investovat 60-65 % za reproduktorové soustavy a ostatní rozdělit mezi zbytek. Obecněji, reprosoustavy by měly činit minimálně 50 % pořizovací ceny vaší HI-FI sestavy. Pokuď jste nuceni šetřit, ubírejte na všem, ale na reprosoustavách co nejméně. Není snad nutné připomínat, že výběr by měl probíhat pouze mezi osvědčenými a zavedenými výrobci, přičemž nejlepší je orientovat se na "čistě reprosoustavové" značky. Je ale důležité si uvědomit, že za každé novátorské / netradiční provedení se zde platí víc než v jakémkoliv jiném segmentu HI-FI techniky. Pokud nám jde od počátku o opravdu kvalitní zvuk a rozumnou cenu zároveň, u třípásmových reproduktorových soustav bychom za cenovou hranici zaručující slušnou kvalitu považovali 30-35 000 Kč (najdou se však i výjimky), u dvoupásmových 20 000 Kč. U reprosoustav pod touto hranicí je již nutné si dávat pozor, protože většina z takovýchto výrobků je většinou přílišným konstrukčním (a analogicky i zvukovým) kompromisem. Komerční výrobci v nejlevnějších kategoriích mnohdy zahrnují trh nepřeberným množstvím soustav často efektního designu s několika reproduktory, které mají vzbudit dojem mimořádných zvukových kvalit, ovšem reálné výsledky bývají většinou dost žalostné. 



Jak velké reprosoustavy ?


Reprosoustavy jsou z tohoto pohledu v podstatě dvojího typu - regálové a podlahové (též "sloupové"). Regálové soustavy jsou v drtivé většině dvoupásmové konstrukce, lze je umístit na poličku, do nábytku a nebo nejlépe na stojan. Podlahové soustavy již na poličku nedáte, proto je při výběru tohoto typu nutné zvážit, zda-li pro ně máme k dispozici rozumný prostor. Velikost reproduktorové soustavy je totiž do značné míry s poslechovým prostorem spjata. Stejně tak jako je nesmysl nechat hrát jedenáctilitrové dvoupásmovky v hale rodinného sídla, do místnosti rozměrů 3 x 4 m zastavěné nábytkem je směšné kupovat třípásmovou soustavu vysokou metr a půl, osazenou dvěma 25 cm basovými reproduktory. Vlivem určitých akustických faktorů (charakteristika šíření kmitočtů, difuze zvukových vln apod.) budete poslouchat dokonale znehodnocený zvuk. Přitom ale rovněž zcela zatlučete kvality, které by jinak byly reprosoustavy schopny vyprodukovat v jim adekvátním prostoru. Do menších místností je proto vhodné volit soustavy regálové, nejlépe umístěné na stojany. Kde to však již prostor trochu umožňuje (i do větších obýváků), pak spíše podlahové - ty ovšem vždy postavené na hrotech. Tím se vlastně dostáváme k další velice důležité věci: Je třeba si uvědomit, že velikost ozvučnice je přímo spjatá s akustickým výkonem na spodní části kmitočtového spektra. Malou reprobednu prostě nejnižší oktávu hrát nedonutíte. Z konstrukčních důvodů také není možné u dvoupásmové soustavy vyrobit větší středobasový měnič než asi 17 cm v průměru, což je u basů vždycky jistým handicapem. Tento problém částečně řeší dvouapůlpásmové konstrukce (přidaný basový měnič), někdy si lze pomoci i přiblížením soustav k zadní stěně vaší poslechové místnosti, zvlášť pokud máte basreflexovou dvoupásmovku s nátrubkem vyvedeným na zadní stěně. Kvalitně navržená a postavená podlahová třípásmovka je však teoreticky ideálním řešením (nejen) z hlediska co nejširšího přenosu kmitočtového spektra. Přesto není tak zcela jednoznačné, jestli...



Dvoupásmová nebo třípásmová reproduktorová soustava ?  


Jsou lepší třípásmové nebo dvoupásmové reproduktorové soustavy? Ačkoliv laikovi se může zdát, že více pásem automaticky zaručuje vyšší kvalitu, není to tak jednoduché. Mnohem těžší je totiž dobře rozdělit a zfázovat tři pásma než dvě a tak se není co divit, že ve většině případů se laciným třípásmovkám (byť sebemohutněji působícím) může o skutečně vyrovnaném zvukovém projevu jen zdát. Dvoupásmové konstrukce jsou sice většinou ochuzeny o nejspodnější oktávu, ovšem na oplátku vynikají v přednesu kritického středního pásma, v podání prostoru a lokalizaci (schopnost přesného určení místa hudebního nástroje v nahrávce). V nižších cenových kategoriích to platí zvlášť přesvědčivě. Přenos basové složky je ale také silně vázán na velikost a mechanické provedení ozvučnice; menší třípásmová soustava může mít méně hlubších a kvalitních basů než dvoupásmová s dobře udělanou a objemnou ozvučnicí. U třípásmové konstrukce se lze celkově dobrat nejlepších vlastností, ovšem jen za cenu náročnější a nákladnější konstrukce. Velice důležité a kritické je provedení výhybky a navržení ozvučnice. Pokud se to konstruktérům povede, můžeme očekávat plný a vyrovnaný zvuk v celém pásmu. Oproti dvoupásmovým soustavám je dobrá třípásmovka schopna dokonalého přenosu všech základních kmitočtů, je schopna Vám poskytnout až fyziologický pocit z reprodukce (a teprve basa - jak se říká - tvrdí muziku), má přednost v nižším zkreslení a celkově neutrálnějším přednesu. To ovšem hledejte až mezi soustavami za tři desítky a více tisíc korun. Ačkoliv se řada konstruktérů reprosoustav snaží potlačit teoretické nectnosti zmiňovaných konstrukcí, dokonale to samozřejmě nejde (fyzika je neúprosná). Je jen na Vás, abyste posoudili, do jaké míry se jim to podařilo a co se Vám bude líbit. Samozřejmě existují i čtyř a více pásmové konstrukce, stejně jako jednopásmové (širokopásmové), elektrostaty, magnetostaty, tlakové a jiné soustavy, vzhledem k jejich velmi malé rozšířenosti a exotičnosti se jimi ale zabývat nebudeme.



Ještě stručně konstrukčně...


Ozvučnice klasických reprosoustav se nejčastěji dělí na tyto dva základní typy: Uzavřená a bassreflexová, přičemž rozšířenější je bassreflexový typ (poznáte podle "díry" čili nátrubku v zadní, přední nebo spodní části reprosoustavy). U uzavřených soustav nedochází pod mezním kmitočtem k výchylce membrány a zkreslení tak není příliš patrné, kdežto u bassreflexových soustav je tomu obráceně - ovšem od zmiňovaného mezního kmitočtu nahoru je zkreslení nižší a citlivost soustavy vyšší. Je tu ještě jeden důležitý faktor, který je potřeba vzít v úvahu - vyzařování basreflexových soustav je složitější a tak náročnější na umístění v poslechovém prostoru. Přibližováním se k zadní stěně roste akustický tlak (a důraz na spodní část přenášeného spektra), což může někde působit přínosně, ovšem má to i své proti - dochází totiž i k různým parazitním odrazům, i vyšší části kmitočtového spektra mohou znít nepřirozeně a nevyrovnaně. Nezbývá, než si s umístěním soustav trochu hrát a optimální místo umístění nalézt systémem pokus-omyl. Každopádně každá bassreflexová soustava si žádá větší či menší odstup od zadní stěny. Dalším zajímavým faktorem je charakteristická citlivost soustav. Čím vyšší citlivost, tím hraje soustava "hlasitěji". Výrobci ale s oblibou používají jistého triku, zpravidla uvádí charakteristickou citlivost pro příkon 1 W, ale taktně mlčí, pro jakou impedanci je výkon uveden. Výkonu 1 W na impedanci 8 ohmů odpovídá napětí 2,83 V a na impedanci 4 ohmy je to napětí 2 V. Je zřejmé, že je vhodnější předpokládat svorkové napětí 2,83 V, které pro impedanci 4 ohmy představuje výkon 2 W a o 3 dB vyšší naměřenou citlivost, pro nižší impedanci jsou poměry ještě větší... Protože nepředpokládáme, že většina z Vás si bude reprosoustavy prověřovat měřením, nemusíte se zmíněným trikem příliš zaobírat, pokud je uváděná citlivost řekněme mezi 87 - 93 dB/W/m. Tím se přesunujeme k dalšímu parametru, a to je impedance soustav. Pamatujte si, že impedance je na jednotlivých kmitočtech různá, a pokud nikde výrazně neklesne pod 4 ohmy, není potřeba se jí příliš zabývat. Pokud však k poklesu dochází, pozor, může to některým zesilovačům způsobovat problémy. Jak už bylo řečeno výše, často lidé sledují hlavně kmitočtový rozsah. Je samozřejmě vítané, aby měl co největší rozpětí, ovšem znovu pozor, někteří výrobci opět "zapomínají" uvádět toleranci, takže tenhle údaj může být stejně zavádějící jako citlivost. Na vyšších kmitočtech není problém dosáhnout maxima slyšitelného spektra, ovšem ve spodní části pásma to je již obtížnější - záleží hlavně na konstrukci reprosoustavy a velikosti ozvučnice. A svým způsobem také na vašich uších. Mnohdy relativně malá regálová doupásmovka s uváděným spodním kmitočtem 50 Hz basuje mnohem přirozeněji, pevněji a prokresleněji než levný podlahový třípásmový model. Pokud ale posloucháte převážně varhanní skladby nebo toužíte plně přenést živou atmosféru rockového koncertů přímo k Vám do obýváku, na dvoupásmovky raději zapomeňte. A na závěr jedna lahůdka - dva páry terminálů na každé soustavě znamenají, že můžete využít Bi-wiring (= oddělené zapojení výšek a basů ) nebo Bi-amping (= individuální napájení rozdílných reproduktorů reprosoustavy dvěma zesilovači). Zatímco u kvalitně konstruované reproduktorové soustavy může (ale i nemusí) být přínos Bi-wiringu sporný, u Bi-ampingu je jednoznačný a pokud Vám to peněženka dovolí, neváhejte, zvuk povýšíte minimálně o třídu výše.



A co domácí kino?  


Domácí kino je v posledních letech velkým fenoménem a není čemu se divit. Teprve pravý pětikanálový digitální zvuk dokáže vytvořit neuvěřitelně přesvědčivou atmosféru různých filmových snímků. Bohužel, mnoho posluchačů se o větší či menší kus této atmosféry nevědomě ochuzuje nekvalitním výběrem reprosoustav. Velkým hitem jsou zvláště různé hotové sady, kde v jedné krabici najdete receiver a DVD player (často spolu integrované), pět malých satelitů a tzv. subwoofer (opravdové subwoofery vypadají jinak). Jde vyloženě o podprůměrné sestavy nesrovnatelné se skutečným plnohodnotným "obedněním". Stejně jako u klasické stereofonní (chcete-li "dvoukanálové") sestavy, i v tomto případě mnoho lidí obvykle věnuje nesmírnou pozornost výběru komponentů - AV receiveru, zesilovače a DVD přehrávače -  nicméně na reprosoustavy již často jaksi nevyjde ani pozornost, ani přiměřené finance. Pokud ale patříte mezi posluchače, kteří nechtějí ani tady opomenout plnohodnotné ozvučení, pak i před Vámi není jednoduchý úkol. V prvé řadě si musíte zvážit, zda-li chcete soustavy používat čistě pro domácí kino a nebo zda-li mají rovněž plnit úlohu kvalitní HI-FI stereo sestavy. Pro plnohodnotný stereo poslech rozhodně není vhodná kombinace satelity + subwoofer. Pro domácí kino a stereo zároveň je asi nejlepší vybrat si takové reprosoustavy, které prokázaly své kvality již při samostatném stereo poslechu. A slovo na závěr - lze se u domácího kina obejít bez subwooferu, když mám jako hlavní repro dvě slušně basující třípásmové reprosoustavy? Je to velmi individuální rozhodnutí. Posloucháte-li převážně hudbu (stereo) a domácí kino jen ojediněle, je lepší připlatit si namísto levného subwooferu za kvalitnější pár předních reproduktorů. Ovšem mohutný basový základ, který je schopen dodat pouze kvalitní subwoofer (řekněme nad 20 000 Kč), je pro náročné domácí kino přímo základním stavebním kamenem.



Reproduktorové kabely


Kabely natolik s reprosoustavami  souvisí, že je jsou přímo nezbytnou součástí nákupu společně s nimi. Pokud jsme hovořili o tom, že reproduktorové soustavy bývají často zanedbávané při pořizování HI-FI sestavy, o kabelech by se dalo říct, že jsou bohužel permanentně podceňovaným a pro drtivou většinu zákazníků absolutně nezajímavým komponentem (ano, kabel je komponent). Přitom už vliv signálových kabelů je pozorovatelný i u relativně levných sestav. U reproduktorových (silových) kabelů je pak zásadní a nesporný. Nejde ani tak o to, že by kvalitní kabel udělal z vaší minivěže plnokrevný highend, ale ke slovu zde přicházejí spíš pojmy jako prostorovost, ostrost, detail, zabarvení, transparentnost.... ano, o přesně tyto nuance, které ale teprve zplnohodnotňují stereofonní poslech, tady jde. Silový kabel je totiž ta komponenta, která signál zpracovaný vaším zesilovačem přivádí na reproduktory soustav a - zjednodušeně řečeno - podle toho, kolik se toho kabelu podaří zachovat z původního signálu, rozlišujeme jeho kvalitu. Použitím různých reprokabelů lze také cíleně měnit zvukový charakter sestavy. Jak tedy vybrat ten správný vodič ke své reprosoustavě ? V prvé řadě pochopitelně záleží na Vaší aparatuře, reprokabely by měly tvořit přibližně okolo 10 % její ceny. V každém případě ale klidně vypusťte z hlavy vodiče s průřezem 1,5 mm a méně, za základ považujeme průřez min. 2,5 mm, lépe však 3 mm a více. Dalším důležitým faktorem je délka. Ideální je co nejkratší kabel, ovšem všeho s mírou, ať si nakonec zkracováním kabelů a v důsledku přibližováním soustav k sobě nezapomenete zachovat stereofonní bázi. Běžně se lze setkat s délkami 2 x 2-5 metrů, přičemž mějte na paměti, že s narůstající délkou rostou nároky na kvalitu kabelu. Průřez a délka jsou základními faktory nákupu, ovšem musíme brát v potaz celou konstrukci kabelu (fyzikální parametry, kvalita izolantu, konektory apod.). Téma kabelů je natolik zajímavé a obsáhlé, že se zde bohužel všemi možnými vlastnostmi zabývat nemůžeme, podrobnější rozbor problematiky naleznete např. na stránkách cardas audio. Z fyzikálních veličin si pamatujte zejména následující pojmy - odpor, indukčnost a kapacita. Rovněž i tyto veličiny jsou přímo úměrné délce reprokabelu. Odpor je celkem jasná věc, čím menší, tím lepší. Indukčnost se negativně podepisuje zejména na přenosu vyšších kmitočtů, opět čím menší hodnota, tím lépe. Kapacita má také vliv na frekvenční průběh kmitočtů, čím je nižší, tím by měl být přenos teoreticky bezproblémovější. Použitým materiálem kabelů je nejčastěji měď nebo střibro, přičemž nelze jednoznačně říct, který z nich je "zvukově" lepší. Není zcela ideální připojovat holý vodič, proto existují konektory - lopatka (spades) či banánek.



Jdeme do finále...


Před vlastním poslechem nejprve dobře zvažte všechny výše zmíněné aspekty nákupu reprosoustav. Ujasněte si, jaký hudební žánr hodláte nejvíce poslouchat a zhruba jaká zvuková charakteristika odpovídá vašim představám a pro poslech si vyberte CD s vašimi oblíbenými skladbami, které máte již dobře naposlouchané. Nespěchejte a pořádně se do předváděné soustavy zaposlouchejte, sledujte vykreslení stereofonní báze, barvu zvuku, přenos základních kmitočtů a celkový dojem, jaký na Vás reprosoustava udělala. Takové jsou přibližně obecné rady pro výběr soustavy. Přesto však je nutné přiznat, že je otázka poslechu vždy složitá a - bohužel - zároveň trochu i střelou od boku. Ne vše se totiž pozná napoprvé, soustavy, které Vás nejprve zaujaly jasnými výškami a detailností se Vám po delším poslechu (týden, měsíc) můžou jevit jako nesnesitelně ostré apod. Dalším faktem je, že v drtivé většině prodejen je akustika poslechové místnosti velmi rozdílná od akustiky Vašeho obýváku, takže poslech může být značně zkreslující.  Z tohoto pohledu si troufáme tvrdit, že akustika Vašeho poslechového prostoru je komponentem, který se na výsledném zvuku podílí snad ještě více, než všechna ta elektronika, co jste konečně donesli domů.


Konečné umístění reprobeden ve vaší "poslechovce" je posledním martýriem, které Vás čeká. Rozestup soustav by měl být mezi 2 – 3 m (samozřejmě případně i více - podle velikosti místnosti). Platí pravidlo rovnostranného trojúhelníku (vy - levá bedna - pravá bedna). U soustav s basreflexem dbejte dostatečného odstupu od zadní stěny, respektive přibližovaním k ní ovlivníte převážně intenzitu basového spektra (ale pozor na různé difrakce). Reprosoustavy nikdy neumísťujte příčně do rohu! Berte v úvahu i zatlumení místnosti - čím je méně zatlumená, tím by reprosoustavy měly být blíže u sebe. Pozor na odrazy od bočních stěn, které dobře řeší např. zavěšené obrazy, poličky či gobelín. Změny v umístění reprosoustav provádějte postupně, proveďte nejprve jednu změnu, porovnejte rozdíl a pak pokračujte. Tuhle zásadu byste měli mít pokaždé na paměti.


Poslechu ve studiu (před nákupem) i doma (při hledání optimálního poslechového místa) tedy rozhodně věnujte patřičnou pozornost, trpělivost a čas. Nepřeceňujte přespříliš různé testy, mohou být sice základním vodítkem, ale každé hodnocení je vždycky jen subjektivní názor recenzenta, nejde rozhodně o žádné dogma. Spíše sledujte konstrukci a popis zvukové charakteristiky u jednotlivých testovaných výrobků a hledejte ty, které Vám teoreticky nejvíce vyhovují, na ně se zaměřte, zužte výběr a sami vyrazte za dobrodružstvím srovnávacích poslechů. Jsme přesvědčeni o tom, že u nás si svou "vyvolenou" nakonec šťastně vyberete. Přejeme Vám k nákupu trpělivost a dobré uši !


© 1991 - 2017 EXCELIA HIFI TOPlist

hledání      ceník A-Z      top 1000      nahoru ^